17. – 19. dubna 2025
Řada zvyků se postupem času přirozeně vytrácí díky zásadní změně životního stylu, který je očividný i na venkově. Velikonoční rachtání je obyčej, o kterém si naštěstí dnešní děti mohou se svými prarodiči nejen vyprávět, ale i sdílet své vlastní zážitky.
Ač podoba této tradice také naznala řadu změn, podstata zůstává. Zvuk nejrůznějších řehtaček, klapaček a kolovratů se v rukou dětí rozezvučí na Zelený čtvrtek a utichá na Bílou sobotu. Dnes už rachtání není výlučně výsadou chlapců, ve stejné míře se zapojují i dívky. Závěrečná modlitba u kostela se nezachovala, na rozdíl od sobotní koledy spojené s říkankou o Jidášovi, která pro kocelovické děti zůstává vrcholem Velikonoc.
Jako rodič si musím na tomto místě trochu postesknout. Je škoda, že velká část svátků a akcí, které jsou primárně určeny dětem, se v dnešní době nese v duchu nevídaného množství sladkostí. Odhlédnu-li od toho, že zdraví dětí příliš sladkostí nesvědčí, často významně narušují jejich stravovací návyky a v některých případech mohou vytvářet závislosti, mojí velkou obavou zůstává, zda je neodvádí od podstaty věcí, skutečných prožitků. Nejsem si úplně jistá, jestli by pocity dnešních dětí byly v souladu s tím, jak mi rachtání popsala jedna pamětnice: „Najednou my, malé děti, jsme měly tu zodpovědnost zastoupit zvony a přeneseně dát vědět celé vsi, že je čas jít na pole, do práce, čas obědvat, čas večerního klidu a spánku.“
Děti si odměnu jistě zaslouží. Zvládnout projít celou vesnici v některé dny i čtyřikrát, to si žádá velké odhodlání. Na závěrečnou sobotní koledu se zastávkou v každé chalupě vynaložily doslova poslední síly. I tak si myslím, že kdyby si domů odnášely méně bonbónů a čokolád, jejich těšení se napřesrok by nebylo jiné.
Štědrost, se kterou lidé děti obdarovávají, je naprosto nezpochybnitelná a jistě chtějí dětem udělat radost. Dobrosrdečnost obyvatel Kocelovic zažíváme během roku pravidelně. Vždyť třeba výtěžek nedávné Tříkrálové sbírky jasně dokazuje, jak solidární jsou. Nejedná se o žádnou kritiku a snad se tedy nikoho nedotknu, když vyslovím prosbu, zda bychom zvážili množství. Asi málokdo si dovede představit tu hromadu sladkostí, kterou si děti letos vykoledovaly.
Pro společenskou soudržnost jsou tradice jako velikonoční rachtání velmi důležité. Věřím, že se nám i nadále bude dařit uchovávat zvyky a rituály, které jsou odkazem našich předků.
