DOBRODRUŽNÁ EXPEDICE – LEPŠÍ KOCELOVICE

6. září 2025

Prázdniny byly za námi a zdálo se, že co se nestihlo zažít v létě, už je pro letošní rok ztraceno. K truchlení ale nebyl důvod, kdo má fantazii a víru, toho si dobrodružství vždycky najde. Velké věci se mohou dít i za humny. Tak poslyšte, co všechno se dalo zažít první zářijový víkend u nás v Kocelovicích.

Napínavé putování začalo na mongolské stepi, v krajině, kde nejsou žádné silnice, města ani velké domy. Jen zelené louky, kopce a vítr, který fičí kolem uší. V sedle koně nadšení dobrodruzi zakusili život nomádů. Ti mongolští nejsou jen pastevci a jezdci, ale také úžasní hudebníci, a tak, aby byla iluze dokonalejší, bylo možné si vyrobit foukací harmoniku.

Jako mávnutím kouzelného proutku se odvážní cestovatelé přemístili na africký kontinent. Po nejdelší řece světa, která kdysi znamenala život pro slavnou egyptskou říši, se vydali za dalším dobrodružstvím. Nil je kouzelný svět plný života a tak není divu, že se tu potkali s krokodýly. Byli barevní a přátelští, tak proč si jednoho neodnést domů.

Následující výprava byla skutečně jen pro ty nejodvážnější. Ti se vydali do Jižní Ameriky. V srdci Amazonského pralesa, kde je pořád vlhko a horko, žije spousta zajímavých a trochu záhadných tvorů. Mezi nimi i ti, kterým se mnozí vyhýbají, hadi. Cesta byla plná překážek. Na jejím konci naštěstí čekalo příjemné překvapení. Byl to „nečekaně“ had, kterého se naštěstí nebylo třeba bát, sami dobrodruzi si ho totiž vyřezali z jablka.

Pomalu začaly docházet peníze. No a co má v dnešní době skutečnou cenu? Zlato! Bez velkého rozmýšlení cesta pokračovala na Aljašku. Fenomén zlaté horečky zafungoval. Rýžovalo se ve velkém. Ti šťastnější za chvíli odcházeli s valounky zlata a stříbra v kapse.

Cestování to bylo vskutku náročné, a tak není divu, že účastníkům expedice pěkně vyhládlo. Na americkém kontinentu se tedy ještě chvíli zdrželi. Pomyslně se vtělili do kůže indiánů, natáhli tětivu kuše a skolili si k večeři bizona. Ale protože doba, kdy po amerických pláních běhala stáda divokých bizonů a žili tam indiáni, je dávno pryč, i bizon se k radosti všech převtělil do párku v rohlíku.

Únava se dostavila, bylo na čase nastavit střelku kompasu směr Evropa. Tak hladký ten návrat domů ale zase nebyl. V cestě se objevila Sněžka. A tak nakonec s vlajkou v ruce hrdě zdolali i nejvyšší vrchol naší země. Hora za odměnu vydala kousek ze svých pokladů, kamínek, který si naši cestovatelé mohli v základním táboře namalovat.

Pokud byste na tomto místě tipovali, že mladí dobrodruzi vyčerpáním odpadli, šeredně byste se mýlili. Čekal je přeci ještě fotbalový zápas. A vzhledem k velkému počtu zájemců o hru je jisté, že je jen tak něco do kolen nedostane.